Žlutý Bertík

Nač má člověk smyslů pět? Na to už známe odpověď!

Všichni z nás používáme smysly každý den, ale pojmenovat je, může být pro děti náročné. Šli jsme na to tedy přes prožitek, děti si každý den mohly vyzkoušet plnit úkoly a na obrázku měly naznačené, který smyslový orgán používají. Samy děti přišly na to, že nám z úkolů úplně vypadla chuť. Čekal nás totiž program v Botanické zahradě, kde jsme ochutnali hned několik odrůd jablíček.

A jak nejlépe si vyzkoušet, jak moc smysly potřebujeme? Jednoduše je přestaneme používat a nebo je trochu ošálíme. Zkuste se otáčet za voláním kamaráda, když ho nevidíte. Ochutnat barevný džus, který ale chutná jako voda, nakreslit si obrázek bez rukou nebo čichat k předmětům přes kapesník...

Modrý Bertík

Tajemství netopýří jeskyně

V únoru jsme s naší modrou třídou podnikli dobrodružný výlet do Dolánek u Turnova. Naším cílem byl Dům přírody, kde na nás čekal poutavý program s názvem Tajemství netopýří jeskyně. Tento výukový program nám přiblížil fascinující svět netopýrů a odhalil mnoho zajímavostí z jejich života.
Děti se dozvěděly, kde netopýři žijí, čím se živí a jak se orientují ve tmě pomocí echolokace. Měly také možnost vyzkoušet si, jaké to je naslouchat, čichat, lovit jako netopýr. V závěru jsme si mohli prohlédnout i místní přírodovědnou expozici. Program byl nejen poučný, ale i zábavný a děti odcházely plné dojmů.
Na výlet jsme vyrazili vlakem, což samo o sobě bylo pro mnohé děti velkým zážitkem. Po skončení programu jsme se ještě vydali na krátkou procházku nádhernou zasněženou krajinou. Bíle pokrytá příroda Dolánek nás okouzlila a vytvořila nádhernou zimní atmosféru.
Celý den se nesl ve znamení poznávání, objevování a radosti z nových zážitků.

Oranžový Bertík

Byl jeden bacil, do hlavy mě bacil!

Bertík leží v posteli, a co se to schovává za kytkou? Je to zelené, má to 5 očí, všude puntíky, barevné ostny...BACIL!

Bertík je nemocný, bacil řádí po celé školce, odpadávají děti i paní učitelky, s tím se musí něco udělat. Zdravé jídlo, mytí rukou, pohyb na čerstvém vzduchu. Děti přinesly Bertíkovi vitamíny a knihy o zdravém těle, ale pořád to nestačí, bacil řádí dál. Zavřeli jsme ho pod poklop, ale stejně utekl, dokonce s námi vyrazil i do IQ parku. Co s tím?

Naštěstí byla v IQ parku expozice s vodou a mýdlovými bublinami, tak jsme bacila ponořili do mýdlové vody, zavřeli jsme ho do sklenice a nechali jsme ho rozpustit! 

Sláva, bacil je pryč, zbylo po něm jen jedno jediné oko a zelená voda.

Zelený Bertík

Nemocnost

Únor měl být měsícem, kdy poznáváme své tělo a smysly, učíme se, co tělu prospívá a jak předcházet nemocem. Ale… 

"Kde se vzala, tu se vzala, ani se mě nezeptala, do nosu mi vlezla rýma a do krku kašel, byl rád, že mě našel." 

Poctivě jsme se tématu věnovali, děti vzorně jedly ovoce a zeleninu, myly ruce mýdlem, ale kamarádi nám přitom ubývali a ubývali, jak je postupně virózy přemohly. V půlce měsíce zbyla jen čtvrtina dětí zdravých a i ty nakonec bacil skolil. Celý "nebezpečný" měsíc přečkal nakonec ve zdraví jen jeden chlapec ze třídy - tímto mu gratulujeme a tiše závidíme jeho obranyschopnost!

Filozofické ohlédnutí za uplynulým měsícem lednem

V minulých měsících jsem díky vysoké nemocnosti učitelek měla možnost hodně suplovat v několika třídách. Je to náročné, ale také mi to dává příležitost poznat všechny děti a jak vždy říkám: mám možnost se od dětí ledasčemu naučit.

A ne jinak tomu bylo i v lednu. A tak jsme se spolu s dětmi seznámili s novým tématem: Upřímnost s Kačenkou. Kromě toho, že jsme si přečetli úvodní pohádku a rozklíčovali tak co slovo upřímnost vlastně znamená, měli jsme i debatní kroužek, kde jsme si povídali o tom, jak moc je pro nás důležité, aby k nám ostatní byli upřímní. Ke konci jsem děti navedla k tomu, aby zkusily říct, jestli upřímnost pro ně souvisí i s důvěrou, která byla tématem v prosinci.

Ptala jsem se, jestli dokáží věřit kamarádovi, který jim lhal...

" Jasný, občas lže každý."

" To nevadí, když mi někdo zalže. Nejdřív jsem smutný, ale pak mu to odpustím a věřím, že už to neudělá."

" Budu mu věřit, vždyť je to můj kamarád."

" Někdo lže, protože se bojí. Kvůli tomu mu nepřestanu věřit."

A co my? Dospěláci? Dokážeme odpouštět tak snadno? Dokážeme věřit našim dětem, i když nás zklamou nějakou tou lží?

A pak, že se od těch dětí nemáme co naučit :D

                                                  Markéta Exnerová Požická

Zelený Bertík

Bertík v tramvaji

Když jsme se v lednu chystali na výlet tramvají pod Ještěd, zjistili jsme, že Bertík vůbec neví, co tramvaj je, natož aby se tam uměl chovat! Při nácviku to bylo náročné - Bertík po "tramvaji" běhal, rušil řidiče, házel na zem odpadky a dokonce se houpal na tyči…

Ještěže máme v naší třídě spoustu dětí, které mu dokážou poradit a vše vysvětlit.

Oranžový Bertík

Jak Bertík plánoval

To náš čertík Bertík dětem psal, jak mu bylo ve školce smutno a jak se těšil, až se děti vrátí. A u toho čekání sepsal dětem pár nápadů na leden, které by s nimi chtěl zažít...To byla skvělá zpráva, protože se s dětmi postupně učíme pravidelně plánovat aktivity na daný měsíc podle jejich zájmu, a tak jsme všichni spojili síly s Bertíkem a vznikl nám náš další nový plán.

• chytit sněhovou vločku
• hrát si ve sněhu i se sněhem
• naučit se tancovat
• zahřát se čajem nebo kakaem
• jít ježdíkovat
• získat medaili za sport
• udělat anděla ve sněhu
• dám ptáčkům zrní do krmítka
• pečlivě uklízet podle nových značek
• postavit sněhuláka

Modrý Bertík

Návštěva bubenické show v Údolní: Nový zážitek pro všechny

V lednu jsme se vydali na zajímavou návštěvu do budovy v Údolní, kde se konala fascinující bubenická show. Tato akce byla organizována speciálně pro děti a přinesla jim jedinečnou příležitost, jak se seznámit s uměním hry na bicí nástroje.

Hlavní hvězdou byla slečna Róza ze Základní umělecké školy, která dětem předvedla, jak ovládat velký profesionální buben. Její výkon byl naprosto ohromující a děti byly nadšeny z toho, jak lehce a přesně dokáže hrát na takový složitý nástroj. Slečna Róza nejenom předvedla své dovednosti, ale spolu s panem učitelem také dětem vysvětlili základy hry na buben, což bylo pro mnohé z nich velmi inspirující.

Během show se děti aktivně zapojovaly do rytmu bubnů, tleskaly a vlnily se v rytmu hudby. Bylo zřejmé, že tento zážitek byl pro ně nejen zábavný, ale také vzdělávací. Mnozí z nich poprvé měli možnost slyšet a vidět profesionálního bubeníka v akci.

Celá akce byla pro všechny účastníky novým a vzrušujícím zážitkem. Děti se vracely plné energie a inspirace, a mnozí z nich už hovořili o tom, že by chtěli začít brát hodiny hry na bicí nástroje.

Žlutý Bertík

Cesta na severní pól

Saně, tažní psy, popruhy a oblečení. To vše děti musely získat, aby se na severní pól dostaly. Lehká cesta to nebyla, ale přes všechny překážky jako dohoda, klid, přátelství, spolupráce mezi staršími a mladšími dětmi, se expedice zdařila. Vlastní vědecké laboratoře vznikly na severním pólu rovnou čtyři.

Z mého pohledu (Eliška) se děti projevily ve svých dovednostech a znalostech jak nejlépe to uměly a dokázaly najít společnou cestu, aby dosáhly na cíl. Jako učitelka, která projektový den připravovala jsem měla strach, že úkoly budou složité a bude u stanovišť chaos. Ze začátku byly chvíle, kdy chaos vznikal, ale děti mu nedaly prostor a do těžkých úkolů se pustily s vervou a pomocí spolupráce vše zdolaly. Jsem pyšná, jak dokázaly situace zvládnout.

Po projektovém dni jsem z toho nebyla šťastná, protože jsem si myslela, že moje práce neměla dosah a děti si z toho nic neodnesly. Opak byl však pravdou. Od kolegyň se mi dostala informace, že si děti vše podrobně pamatovaly a věděly za čím si na projektovém dnu šly. Z toho si já jako učitelka můžu odnést nejen to, že moje práce nebyla marná, ale hlavně to, že děti se chtějí vzdělávat a překonávat samy sebe.

Je skoro konec ledna a my se již tradičně vracíme v článcích k minulému měsíci.

Tradice. Má je každá rodina, jsou dokonce tradice celostátní a naše školka má taky ty své tradice, tradiční události, chcete-li. Tou nejdéle trvající je adventní koncert v kapličce U Obrázku. První proběhl v prosinci 1998 a od té doby je součástí adventního života školy.

A v čem je výjimečný a tedy pro naši školu stále aktuální? Učitelky s dětmi nedrilují jednu píseň za druhou, ale učí se je s dětmi v radosti. Rozvíjejí u dětí nejen kompetence k učení, ale velkou část své práce věnují rozvoji osobnostnímu. Ne každé dítě je šťastné, když má veřejně vystoupit. Pro pocit štěstí je třeba, aby dítě pochopilo, co takové vystoupení přináší posluchačům.

Některé děti se učí překonat strach, získat odvahu a důvěru v sebe sama i ve své okolí. Tím pádem tu rozvíjíme i pocit sounáležitosti. Koncert v kapličce je i ukázkou spolupráce rodiny a školy, protože rodiče své děti včas vyzvednou ze školky, dobře je obléknou a přivedou ke kapličce. Bez toho by to nešlo. Tímto jim děkuji, že nám pomáhají v naplnění ŠVP, adventní koncert je totiž jeho nedílnou součástí. A nakonec ještě musím poděkovat arciděkanství Liberec, které nám po všechny ty roky tento svatostánek propůjčuje. Bylo to i letos krásné a pro děti i nás učitelky opět inspirující pro další roky.

P. S. Peníze z dobrovolného vstupného putovaly opět na Kalvárii. Děkujeme.

                                        Markéta Exnerová Požická

Žlutý Bertík

Čekání na Vánoce

Zpříjemnit si čekání na Vánoce je pro děti důležité. Nám s tím pomohly tři myšky, jedna líná, druhá pyšná a třetí lakomá. Každé ráno jsme si sedli do kroužku, zapálili jsme si svíčku a v klidu jsme si přečetli pokračování jejich dobrodružství. Myšky nakonec na Vánoce nebyly vůbec připravené, usínaly v prázdném domečku, ale s pocitem dobrých skutků. Když se pak ráno probudily, čekalo je velké překvapení, Ježíšek jim vyzdobil celý domeček.

Když jsme se pak po prázdninách sešli ve školce a vrátili se k pohádce a našim prázdninám, děti nejvíce vzpomínaly na zážitky, návštěvy babiček a čas strávený s rodinou. I takto se dá s dětmi hezky připravit na Vánoce, aby je nakonec netěšily jen dárky, ale to, s kým ten čas tráví :)

Zelený Bertík

Rozezpívaná vycházka

Potěšili jsme tím zaměstnance z nejbližší kanceláře, otevřeli dveře, poděkovali za příjemné navození vánoční atmosféry a rozdali dětem reklamní předměty.

Nadšení ze zpěvu děti neopouštělo ani při chůzi zpět ke školce…Dokola opakovaly celé vánoční pásmo. Paní ředitelka nelenila, vyndala kytaru, hrála i cestou a vánoční náladu jsme tak šířili i v ulicích.

Oranžový Bertík

Čertíšek a Čertlém?

"Půjdem spolu do Čertléme, bl bl bl bla. Čertíšku, panáčku, já tě budu kolébati. Čertíšku, panáčku, já tě budu kolébat."

Říkáte si, co to má být? No takhle zpíval před Vánoci náš čertík Bertík, který to zase celé pomotal. Naštěstí to děti vzaly do vlastních rukou a naučili Bertíka, jak se slaví tradiční české Vánoce a všechno dobře dopadlo!

Modrý Bertík

Prosinec

Nejkrásnější měsíc v roce, plný radosti a očekávání a splněných přání v dětských očích, tak by se dal popsat prosinec u nás ve třídě. Vánoční atmosféra provázela každou naši společnou chvíli. Děti pekly a zdobily perníčky, s nadšením vyráběly vánoční výzdobu. Vrcholem toho všeho předvánočního shonu byl koncert v kapličce, na který jsme se všichni poctivě připravovali. Kostel (kaple) Matky Boží U Obrázku v libereckých Ruprechticích se rozezněl vánočními koledami a melodiemi, zazněly básničky se zimní a vánoční tématikou, které přibližovaly pravou podstatu Vánoc. I když někteří účinkující bojovali s trémou, a ne vždy se všechna vystoupení úplně povedla, vždy byli všichni odměněni potleskem zcela zaplněného kostela.

Vážení rodiče, přátelé školy, čtenáři!

Úvodem tohoto článku mi dovolte, abych vám popřála krásné Vánoce, prožité v klidu a pohodě se svými blízkými. Do nového roku zdraví, mnoho energie, pohody a hodně krásných zážitků.

A co zmínit k listopadovému dění u nás ve školce?

Za zmínku určitě stojí rodičovská sobota, která byla tentokrát věnována environmentálnímu vzdělávání.

Děti si za pomoci rodičů nejprve vyrobily "stopovníček", a poté vyrazily na školní zahradu, kde je čekaly úkoly - šplhaly na pyramidu jako veverky a sbíraly "oříšky", aby si udělaly zásoby na zimu, tvořily z jablíček a mrkví krmítka pro ptáky, luštily hádanky, díky kterým se dozvídaly další informace o zvířátkách...Za každý úkol si do stopovníčku daly razítko v podobě stopy daného zvířete. A protože nám čerstvě nasněžilo, stihli jsme všichni ještě pořádnou sněhovou koulovačku.

                                            Markéta Exnerová Požická

Oranžový Bertík

Krakonoš v Jizerkách?

Listopadová karta, sounáležitost s Maruškou, zavede Bertíka a děti do lesa. Společně se učí nejenom o lese jako takovém, ale i o jeho obyvatelích. Právě proto jsme se na konci měsíce vydali s dětmi do lesa, připravit zvířátka na zimu. Děti plnily cestou úkoly, které pro ně Bertík s Maruškou připravili, a když dorazily ke krmelci, čekalo na ně překvapení. Z povzdálí nás totiž slyšel Krakonoš, který byl v Jizerských horách na návštěvě u Muhu a víly Jizeríny. Zkontroloval dětem, co zvířátkům donesly, povyprávěl jim o tom, která zvířátka v zimě spí a zase zmizel hluboko v horách.

Modrý Bertík

Hlášky

Blíží se konec roku, rozhodla jsem se tedy podělit se s vámi o několik vtipných hlášek z modré třídy.

1. Majda: Ale paní učitelko, tam už lepidlo je, co blbneš?, paní učitelka říká: To jsem ale... Metoděj: Kopyto
2. paní učitelka: Proč pláčeš?, Emilka: Když já jsem tu díru vykopala omylem.
3. Na výletě ve vlaku si Miky sedne vedle mladíka a říká: Ty jseš pán? Já jsem Miky a podají si ruce...
4. Eliška: Paní učitelko, s dětmi to máte těžký, že jo?
5.  Paní učitelka: Ty korálky ti zažehlím, jen co se mi rozpálí lednička.
6. Bára: Mně pořád někdo tak leze na nervy, že mám chuť mu něco udělat.
7. Metoděj oslovuje paní učitelku: Dědo... paní učitelka: Ano babi?
8.  Bety: Ela na mě vyplázla jazyk, Ela: Jo vyplázla, ale omylem.
9. Děti sedí oblečené do zimního oblečení a Mety nešťastně sleduje své ruce v rukavicích: Takhle přece nemůžu žít.

Zelený Bertík

Kouzlo Jizerských hor

Ovšem překvapení, které nám naše hory připravily, bylo neuvěřitelné…z mlhy a mrholení v Liberci jsme v Bedřichově z autobusu vystoupili do nádherného slunečného, na Královce dokonce teplého počasí, při němž jsme si užili venkovní obědvání z krabiček i hraní na hřišti. Krásně bylo i celou cestu zpět. A co na nás čekalo v Liberci? Opět vlhko a zima. Lepší den jsme si pro výlet opravdu vybrat nemohli, Bedřichov byl tento den dokonce prohlášen za druhé nejteplejší místo Česka.

Žlutý Bertík

Jak jsme pekli brambory

Projektové dny jsou vždy pro děti objevováním nových věcí. Listopadový projektový den byl ve znamení sounáležitosti s přírodou. Co nám příroda dává a jak jí můžeme její dary oplatit. Jak všichni víme, brambory jsou většinou přílohou, tak tomu však v tento den nebylo. Brambora se musí nejdříve vykopat. Po shlédnutí videa děti předváděly, jak správně vykopat bramboru, a tu pak dostaly na umytí. Po umytí brambory si ji děti šly připravit, aby ji mohly opéct na uhlíkách. Dále jsme se všichni pořádně oblékli a vyrazili jsme ven. No jo, jenže kde vezmeme oheň na připravenou pochoutku? Jak to asi dělali lidé dříve? Nejdřív si každý nasbíral polínka na trojnožku. Byl to velmi těžký úkol postavit ji, protože nám trochu foukalo. A co teď? Oheň je potřeba zapálit. Děti vymyslely dva způsoby: kameny nebo dřevo, které o sebe budeme třít. To je sice pravda, ale tolik času jsme neměli. Naštěstí nám "udeřil blesk do stromu", a tak nám vznikla další možnost toho, jak dříve získavali lidé oheň. Jupíí máme oheň a můžeme si vychutnat tento dar přírody!

Netradiční i tradiční říjen

1. 10. 2024 začala rekonstrukce oken v budově Údolní. Děti se tak musely přestěhovat do náhradních prostor v MŠ Kytička. Byla to výzva nejen pro ně, ale i pro celý personál a rodiče. Byla to cenná zkušenost. Děti objevovaly nová místa, hřiště a vlastně celou čtvrť, do které by se normálně asi vůbec nedostaly. Poznaly architektonicky jinou budovu a částečně i jiná provozní pravidla.

Vše za podpory učitelek zvládly skvěle. Poděkování patří i rodičům. I oni se velmi dobře porovnali s novými výzvami,které především představovaly delší cesty do školky a ranní hustý liberecký provoz.

Na závěr bych chtěla poděkovat zástupcům majetkové správy Magistrátu města Liberec, kteří se svou důslednou kontrolou postarali o to, aby byla rekonstrukce ukončena včas a všichni jsme se mohli vrátit k běžnému chodu naší školy. Tolik k netradičnímu říjnu.

A ten tradiční?

Začala nám Bertíkovská školička pro předškoláky, další pravidelné aktivity, jako je Bertíkův dance club, píšťalka a nesmíme zapomenout ani na pravidelné společné vycházky a výlety.

                                                 Markéta Exnerová Požická

Žlutý Bertík

Naučte se s námi písničku, kterou už nedostanete z hlavy

Děti často znají spoustu názvů zeleniny, a hlavně ovoce, ale celer a petržel znalo pouze jedno dítě z celé třídy. Když jsme si však přezpívali písničku podle obrázků, nebo dokonce podle skutečné zeleniny, děti už si na celer vzpomněly vždy, když si písničku přezpívaly v hlavě. Pokud se písničku chcete naučit taky, pokračujte dál ve čtení, ale připravte se na to, že si na ni vzpomenete vždy, když uvidíte dýni. Na melodii písničky určitě přijdete.

Dýně, cuketa, cibule, česnek, cibule, česnek, cibule, česnek.

Dýně, cuketa, cibule, česnek, mrkev, celer, petržel.

Zelený Bertík

Zelený Bertík mezi dětmi

"Co umíš dělat úplně sám a jak ses to naučil?"

 T: "Umím sedět v kruhu a nevyrušovat a koukal jsem se na ostatní."

M: "Umím zapnout zip."

K: "Namažu si sám chleba, mě to naučila maminka."

P: "Připravím si sám svačinu."

A: "Ustelu si postel."

R: "Pracuju s houbičkami a postavím dráhu pro vláčky."

J: "Uklízím hadrem stolečky."

T: "Umím sama zavázat tkaničky."

A: "Umím si srovnat svoje věci na cvičení, ukázali mi to kamarádi."

E: "Houpu se na houpačce, já jsem se to naučila sama, abych to uměla"

D: "Umím sama zavazovat tkaničky a nepřetahovat při vybarvování. Prostě jsem to zkoušela a pak to šlo!"

Bertík zatím potřebuje od dětí pomoct, ale věříme, že společnými silami ho k samostatnosti dovedeme taky :) 

.

Modrý Bertík

Budulínkova stezka

V říjnu jsme putovali za pohádkou. V den výletu panovalo krásné podzimní počasí a už od rána na nás vykukovalo sluníčko. Přijeli jsme vlakem do Křížan, kde byl pro nás na vlakovém nádraží přistaven autobus, který nás odvezl až k Budulínkově stezce. Autobusem pro nás přijel pan starosta Václav Honsejk a my bychom mu chtěli za jeho laskavost moc poděkovat. Čekala nás procházka barevnou přírodou a cítili jsme se jako v opravdové pohádce. Během našeho putování jsme plnili několik zajímavých úkolů a potkávali jsme postavy z Budulínka. Mohli jsme například krmit lišku a na konci jsme objevili poklad. Tento výlet prostě neměl chybu!

Oranžový Bertík

Draku, ty jsi vážně drak?

Na otázku, co pro děti znamená samostatnost, jsme dostali odpovědi ze všech oblastí jejich každodenního života. Pro někoho to bylo oblékání, pro jiné příprava jídla. Někdo nám říkal, že sám uklízí a jiní už umí sami nakupovat. Jedna odpověď byla, že samostatnost je, když už si dokážu sám něco vyrobit, a tak jsme pro děti vymyslely, že si vyrobíme papírového draka a pak si uděláme drakiádu, kde si zkusíme, jak nám draci létají.

Nastal den drakiády a i náš čertík Bertík si do školky přinesl draka, jenže hádejte co...On přivedl do školky pohádkového draka z jeskyně! Zeleného s několika hlavami a ostrými zuby. Vůbec nevěděl, že drak může být i papírový, a tak mu to děti pomocí básničky "Draku, ty jsi vážně drak?" pomohly ujasnit.

Start nového školního roku!

Jako každým rokem byl poslední týden v srpnu věnovaný adaptaci nových dětí a rodičů. Přestože byl provoz na budově Údolní trochu omezen, nakonec se všechny děti mohly rozkoukat po svých třídách, objevit hračky a tvořivé koutky, najít si své místo v šatně, něco si s rodičem vyrobit, trochu se seznámit s učitelkami i s pravidly a užít si dostatečně her na školní zahradě. Díky tomuto týdnu proběhl začátek září v poklidné atmosféře a slziček bylo opravdu jen málo.

2.září děti ve školce přivítal příběh čertíka Bertíka, kterého Lucifer vyhodil z pekla pro jeho dobré chování. Bertík na své cestě potká Aničku, ta ho vezme s sebou do školky a společně se pak učí, jak se chovat v lidské společnosti.

Ke konci měsíce se obě budovy vydaly na výlet. Purkyňova vyrazila do Rudolfova a Údolní do pekelných dolů u Lindavy. A i když počasí nebylo výletům příliš nakloněno, tak se obě akce povedly!

Na konec bych ráda poděkovala všem rodičům, kteří nabídli svou pomoc při stěhování a za trpělivost a pochopení všech, kterých se to týkalo. Pevně věřím, že v náhradních prostorách zvládneme vše v klidu a že se na začátku listopadu budeme moci opět sejít na naší, již opravené, budově v Údolní ulici.

                                                  Markéta Exnerová Požická

Zelený Bertík

Slušní zelení Bertíci

Když došlo na společnou dramatizaci příběhu, setkali jsme se s nečekaným zádrhelem…nikdo z dětí nechtěl být tím, kdo loutku Bertíka skutečně vykopne! Abychom hru ukončili, Bertíka jsme tedy aspoň ručně trochu "odhodili" z pekla ven.

Zelení Bertíci mají prostě slušnost v sobě!

Modrý Bertík

Dopis

Dne 24. 9. ráno, se v naši školkové schránce objevil dopis. Byl od Bertíka, který se prý musel schovat, aby ho jeho táta Lucifer nemohl odnést zpět do pekla. Dětem bylo našeho čertíka líto, a tak se vydaly po jeho stopách. Hledaly ho velmi usilovně a ani déšť je nezastavil. Šly cestou necestou. Nakonec se jim podařilo zdolat všechny překážky, a svého milovaného Bertíčka objevily v lese. Bylo to krásné setkání. Malý pekelník se vrátil s dětmi do školky a vše je zase tak, jak má být.

Oranžový Bertík

Bertík se ztratil!

Bylo klasické ráno ve školce, když jsme zjistili, že nám v naší třídě někdo chybí...Bertík!

Zmizel úplně ze všech míst ve školce! Zmizela Bertíkova výzdoba na oknech, zmizel z cestičky do třídy, na tabuli zůstala jen Anička, a ani jeho loutka nikde nebyla. Děti se okamžitě pustily do pátrání. Prohledaly celou školku, hledaly ve třídě u žlutých, ale i na půdě, hledaly dokonce i na Purkyňovce u modrých a zelených. Ptaly se každého, koho potkaly, jestli náhodu Bertíka neviděli, ale Bertík nikde nebyl.

Napadli nás dvě možnosti, co se mohlo stát. Bertík si určitě popletl dny v týdnu, stejně jako se to stává někdy dětem, a odjel na výlet ve špatný den a nebo se už přestěhoval do MŠ Kytičky, kam jsme se s dětmi chystali kvůli rekonstrukci oken. Děti měly jasno, Bertíka musely najít, však to je jejich kamarád ze třídy, a tak začalo pátrání na výletě v Pekelných dolech u Lindavy.

A jak to dopadlo? To si můžete přečíst v článku u žlutých Bertíků!

Žlutý Bertík

Jak moc máme rádi Bertíka, že pro něj i do pekla vlezeme!

Když jsme prošli první část pekla, našli jsme od Bertíka dopis s mapou. Psal nám, že potřebuje vysvobodit, protože ho Lucifer za trest, že ve světě lidí nezlobil, zamkl v jedné z jeskyní a že se odtud neumí dostat sám. Děti měly hned jasno, pro Bertíka se vydáme kamkoli. Podle mapy jsme našli vstup do pekla, peklo jsme prolezli celé, posvítili do každého koutu, prolezli každou skulinku, ale Bertíka jsme nikde nenašli. Naše nová kamarádka Anička sebrala všechnu odvahu a vydala se do tmavých chodeb sama. Jaké bylo překvapení, když odtamtud vylezla, živá a zdravá a dokonce s prosbou od čertíka, že se ukáže jenom tomu, kdo nepoužije žádného světla a vystačí si jen s čertovským plamínkem. Ani tentokrát děti Bertíka nezklamaly a vydaly se na stezku odvahy.

Po překonání všech překážek jsme Bertíka zachránili a odvezli jsme si ho zpět do školky! Děti se s Bertíkem nadšeně vítaly, až nás to všechny dojalo. Šeptaly mu do ucha, jak ho rády vidí, že jim moc chyběl, že se jim stýskalo a vyprávěly mu, jak celá jeho záchrana probíhala.